První letošní výprava Velké Medvědice se nesla v tradičním duchu – stavění věžiček z kamenů a snaha její výškou předčit všechny ostatní.
Letos jsme se pod vedením Leta vydaly na trasu Srbsko -Koněpruské jeskyně – Popovice. Většina lidiček se vydala pouze na sobotu, ale ti odvážnější a starší – Eva, Zuzka, Majda a Pakita pod velením Julči a Verči prožily nezapomenutelnou noc při spaní pod širákem.
Vyšly jsme ze Srbska, přes jeskyni Koda ke Koněpruským Jeskyním. Během cesty jsme hádaly, co má kdo ve své imaginární skřini.
Také jsme se pokoušely zachránit vykradenou banku…
Zanedlouho však přišlo to nejdůležitější – stavba věžiček. Při cestě po naučné stezke kolem Koněpruských skal, jsme si našly krásné místečko a daly se do práce. Nebylo to vůbec jednoduché – jako vždy byly kameny těžké, špatných tvarů a s nepoužitelnými rozměry. I přes tuto každoroční nepřízeň, se všem podařilo svoji věžičku postavit.
Stavěly světlušky, skautky, i rarášci.
Po chvilce jsme se už musely rozloučit, kdo chtěl byt v sobotu večer doma, musel už utíkat na vlak.
My, hrstka odvážných, jsme se vydali na opačnou stranu než ostatni, a to zpět do Koněprus, ovšem ne do jeskyň, ale do vesničky, kde jsme si trochu odpočinuly, nabraly síly a vodu. Po celkem zdlouhavém hledání vhodného a hlavně rovného místa na spaní, jsme se konečně „usídlily“.
Večer jsme poseděly u ohníčku, kde jsme si připravily klasické večeře – čínské polívky a buřty/párky. Našly jsme si na spaní sice rovné místo, ovšem v dubovém lese, kde teméř každou minutu padaly ze stromů žaludy a když vyšel měsíček, zjistily jsme, že je úplněk a když někdo začal mluvit o vlkodlacích, neusínalo se nám zrovna dobře 😀
Ráno jsme se celkem rychle „spakovaly“ a již v 9:20 jsme byly na prohlídce Koněpruských jeskyň. V neděli ráno tu moc návštěvníků nebylo, takže jsme měly pana průvodce téměř samy pro sebe.
Celý sobotní večer a neděli byly holky posedlé Harrym Potterem, vyráběly si hůlky a košťata a někteří jedinci šly dokonce i na prohlídku s hůlkou 😀 Po prohlídce náš už jen čekala cesta na vlak, kterou jsme si v tom příšerném vedru trochu zkrátily a vrátily se vláčkem domů. ( i s hůlkami 😀 )
Více ve FOTOGALERII.
22.9. 2011 Verča