Když jsme procházeli městem, mohli jsme rozpoznat několik druhů
Sraz v 16:45 na Hlaváku. Směr Staňkov. Už první věc, která nás zaujala na tomhle městě je název. Má tělocvikářka se jmenuje Staňková. Hned jak jsme přijeli přivítala nás nejen delegace místních skautů, ale taky smrad. Když jsme procházeli městem, tak jsme mohli rozpoznat hned několik druhů. Od kanalizace, po sila až do bůh ví co… večer potom co jsme se navečeřeli v místní klubovně, tak nás vyhnali ven.
Jelikož nás napadly nebezpečné kytky jménem Trifidi. Šli jsme do lesa nedaleko Staňkova. Po cestě u nás zastavilo auto a z něj vyskákali dva týpci. “Co tu děláte? Co se děje?” ptal se jeden. Odpověděla jsem:”kopeme mrtvoly (stáli jsme u hřbitova a Šedia měl v ruce rýč).” Jako odpověď jim to nestačilo.
“Ne, jako beze srandy. Co tu děláte?”
“Jdeme na puťák”
“HUSTÝ!!!” A vrátili se zpátky do auta. Bylo jasné, že v sobě už něco měli.
Druhý den potom co jsme se probudili v lese jsme šli k rybníku přes zříceninu co jako zřícenina nevypadala. U rybníka jsme zase zakempili a rozdělali oheň. Bylo nám řečeno, že si budeme dělat kuře v Setonově hrnci.
Začali jsme se vším v deset. Jedli jsme v pět. Jako bonus byly všude mrtvé ryby a spousta jílu. DALŠÍ SMRAD. Potom co jsme se vrátili sami bez vedoucích do Staňkova, jsme si koupili něco u větví a čekali jsme před kostelem na němce s rybičkami. Cestou nám nějaká paní řekla, že na divnost je nejlepší tráva. Jenom nám pak už tu trávu nedala abychom byli normální. Potom když jsme němce dohnali tak jsme se vrátili a zalezli jsme do klubovny. Mezitím přišla zase delegace. Ohřála jsem si naše slavné kuře k večeři a šli jsme spát. Před spaním jsme si pustili Vlastíka Plamínka a Jolandu.
Neděle
.
Hned po ránu nám zavázali oči nechali nás napospas Opičákovi. Byli jsem oslepeni Trifidy. Ten se o nás musel starat a pak dovést až na místní letiště. A ANO, VE STAŇKOVĚ MAJÍ LETIŠTĚ. Taky mě to překvapilo. Poslepu jsme s Julii krásně spadly asi 3x do příkopu. A měly jsme durch boty. Tak jsme šly na nádraží s pytlíkama v botě. Udělaly jsme s Julčou selfie ve vestibulu a jeli jsme směr Plzeň. Ve vlaku už do Prahu s námi jel moc milý američan, chudák byl zmatený z ČD.
Výprava se povedla. Sice nás bylo 9, ale to na pohodě neubralo. Do Staňkova už nejedu.
Odkaz na fotogalerii.
17. dubna 2014, Ency