Vánoční výprava začala dne 9.12. a byla do 11.12. v Oříškově bydlišti v Kolodějích.
Sešli jsme se v Praze na Florenci a hned jsme museli doběhnout na vlak do Klánovic.
Po vystoupení a čekání na Oříška jsme si dobily energii svačinou. Čekala nás 4 kilometrová cesta s batohem a čelovkou. Ocitli jsme se v období 2. světové války a dostali jsme za úkol, že musíme být celou cestu pěkně pohromadě, neboť v okolí jsou možná vojáci. V případě, že by nás chytli, nesmíme jim prozradit,že jsme skauti. Dostali jsme mapu a sami jsme podle ní došli do Kolodějí.
Cestu jsme dobře zvládli a v jednom městečku jsme si udělali společnou vánoční fotku pod ozdobeným stromečkem. Na faře byli malí skautíci stále plní energie a hráli si s neutuchajícím nadšením.
K večeři byl Zbožův pálivý guláš (z pálivé papriky, sladká mu došla) většině chutnal, ale holkám ne. Tak dostali jiné jídlo. Po večeři si malí skautíci zalezlí ve spacáku vyslechli pohádku na dobrou noc.
Ráno po rozcvičce jsme zašli na Oříškovu zahradu, kde byly – následkem výbuchu – spadané ořechy. Po nasbírání ořechů jsme si mohli za odměnu zašermovat. Pak jsme šli zpátky na faru a vyráběli jsme ze skořápek ořechů lodičky se svíčkou, lepili jsme je na papíry, vytvářeli jsme krásné a zajímavé obrázky, plnili jsme si i úkoly ze stezky. K obědu jsme měli zelnačku. Po odpočinku jsme našli vzkaz, že vojáci nám zabavili nežádoucí věci, a mezi nimi i naše výrobky. Ale nechali nám mapu, kde je najdeme. Tak jsme vyrazili je najít.
Cestou jsme zjistili, že 2 naše děti zmizely a museli jsme je cestou zpět hledat. Našli jsme je, ale ne samotné, před nimi stáli 3 ozbrojení vojáci, kteří je hlídali. Měli jsme za úkol je vysvobodit bez toho, aby se nás vojáci dotkli. Jakmile se nás vojáci dotkli, tak jsme museli běžet pro život na druhou stranu pole. Všichni jsme nakonec byli hezky zablácené od bláta, ale povedlo se nám vysvobodit nejen děti, ale i ony ztracené věci.
Dostali jsme pak svačinku, šli jsme zpět jinou cestou a cestou jsme hráli hru s kolíkama. Jak jsme dorazili na Faru, začali jsme se připravovat na nadílku – měli jsme vedle chlebíčků i hamburger a dokonce i cukroví, které jsme přinesli díky maminkám s sebou.
Všichni jsme se převlékli do kroje, společně jsme se najedli a zkusili různé vánoční tradice – rozpůlení jablka, zapálení svíčky a hod střevícem. Poté jsme rozdali lístečky za další rok docházky do skautu. Také každý musel říct o 2 lidech (které si předtím vylosoval) něco pěkného a pak došlo na rozbalení dárků. Před koncem večera jsme si ještě k rozhlédnutím za posledním rokem promítli pár fotek z minulých výprav a letošního tábora.
Překvápko! Každý dostal prskavku a šli jsme ven závodit – a to kdo nejdál uběhne. Může běhat tak dlouho určitou trasu, dokud mu nedohoří prskavka. Všem to šlo, ale Křečkovi s jeho dlouhými nohama to šlo nejlépe, druhá byla Ježi a třetí Lukáš. Pak se už šlo spát a ani pohádka (od Zbožy) před spaním nechyběla.
Na poslední den výpravy jsme ráno nejdříve rozvičili, zabalili věci, nasnídali a potom jsme vyráběli krásné vánoční přáníčka PF pro rodiče a sponzory. Pak následoval úklid fary, volné hry jako třeba hra na babu. Po obědě jsme se rozloučili a jeli domů.Tak to je vše pro letošní rok a v dalším novém roce se zase uvidíme a budeme se těšit na nové zážitky.
Více fotek zde.
27. 12. 2016
Ježi – Marie Pangrácová
za oddíl neslyšících skautů Potkani