Víkend, který by mělo zažít každé dítě
Přes víkend od 9. – 11. června 2017 zorganizoval 53. skautský oddíl pro neslyšící s názvem Potkani outdoorovou akci pro děti a jejich rodiče, aby se všichni mohli vzájemně lépe poznat a zažít nová dobrodružství. A kam se vlastně jelo?
Jelo se na vodu, na řeku Berounku. Výprava započala pro některé cestou z Brna, někteří jeli z Prahy, a všichni se sešli v Liblíně (za Plzní), kde také dobrodružný víkend začínal. Pro mnohé z dětí to byla premiéra jak pod stanem, tak na vodě. A jako maminka, která dostala možnost se se svým dítětem akce zúčastnit, mohu říci, že takových akcí není nikdy dost – zejména s ohledem na dnešní přetechnizovanou dobu, s nostalgií jsem vzpomínala na své dětství, kdy byly takové outdoorové akce téměř samozřejmostí. Pro dnešní děti je toto téměř již svátek.
Akce se zúčastnili dva rodiče – Tomáš, tatínek malého Ondry z Brna, a já se svým synkem Alexíkem. Mladší Maxík jel zrovna na školku v přírodě, ale slíbila jsem mu, že ho na příští takovou akci vezmu, jakmile se naskytne opět příležitost. Ostatními účastníky byly děti z Prahy, shodou okolností všechny ze školy v Radlicích. Laura, Samuel, Adrian, Šimon, Míša. Celkem tedy jelo sedm dětí. Vedoucími, kteří se úctyhodně starali o hladký průběh plavby, o naše blaho, žaludky, hry, zábavu, stanování a dopravu byli Tišek (František Půlpán), Žiri (Nikola Novotná), Ježi (Marie Pangrácová), Křeček (Jan Semerád), Zboža (Petr Zbožínek), Želva (Karolína Nováková), Eva Matoušková, Lukáš Michl a též s námi byla tlumočnice ČZJ Pepe Fritzová Kalousová, která se starala o zajištění hladké komunikace vedoucích s rodiči či těmi, kteří dobře neovládají ČZJ. Zkrátka byli jsme tým, který se v páteční večer sešel v Liblíně u Plzně, postavili jsme společně stany a v sobotu po ranním vstávání ve stanech (děti vstaly již v 5 hodin ráno, jak je ranní sluníčko probudilo a louka lákala k pohybu a radovánkám 🙂 jsme byli všichni obeznámeni s tím, jak se postarat o sebe na vodě, jak to na vodě chodí, jak funguje pádlo, kanoe apod.
Po icebreaking (seznamovacích) hrách jsme si všichni oblékli vesty a vydali se na pouť po řece, na kterou ve stejnou dobu dostalo nápad nasednout více lidí z kempu, takže v jednu chvíli nám to přišlo jako vodní dálnice a děti nadšeně zdravily ostatní vodáky a volaly AHOY! – pozdrav, který, jak nás vedoucí poučili, používají vodáci mezi sebou. Později se řeka již vylidnila, jak každý nabral své tempo, a my si mohli začít užívat u pravou romantiku a kochat se přírodní krásou kolem sebe. Počasí bylo tak akorát, takže jsme si to mohli užívat se vším všudy, někteří již i během plavby neodolali a vykoupali se – dobrovolně, ne převrácením.
Asi po čtyřech hodinách plavby jsme zakotvili v kempu U mloka, kde vedoucí pro děti zorganizovali různé hry a zábavu. Také využili toho, že u kempu byla krásná zátoka a mělčina, a učili děti pádlovat a řídit kanoi, některé děti si vyzkoušely za pomoci vedoucích i to, jak to vypadá, když se kanoe převrátí a co v tom případě mají dělat. Jak se dostává z kanoe voda ven, apod. K večeru měly děti za úkol nasbírat dříví v lese, abychom si mohli udělat táborák a opéci buřty. Děti byly nadšené, bylo vidět, jak si celý den užívají. Po táboráku už všechny zalehly do spacáků ve stanech, které jsme postavili a spaly doslova jako když je do vody hodí. Ráno jsem poprvé zažila, jak nemůžu svého synka probudit, jak byl úplně utahaný, ale šťastný. Děti mi s jeho probuzením musely pomoct 🙂
Po snídani a sbalení tábora jsme pokračovali v cestě, směrem na Zvíkovec, kde jsme měli vracet lodě. Nedělní ráno i poledne bylo opět krásné, slunečno, a tak jsme během plavby skončili (opět dobrovolně 😉 ve vodě a vykoupali se. Voda byla místy mělká, ale vše se dalo sjet, sjeli jsme i menší jezíky, a projeli i nádhernými místy, kde na vodě rostly krásné drobné bílé kvítky, které můj synek nazval díky jejich podobě „vodními jahodami“. Ještě uvažoval i o tom, že by jahody mohly na vodě opravdu odkvést a vyrůst, to by byla nádherná vodní žně a zastávka na svačinu 🙂 Z dálky to zase vypadalo, jakoby byl na vodě bílý sníh 🙂 Kolem poletovalo plno vážek a děti měly oči navrch hlavy. Po asi třech hodinách plavby a svačinové pauze u pole, kde se děti pro změnu zajímaly o kombajny, obracející seno, jsme dojeli k velkému jezu na Zvíkovci, kde jsme také ukončili naši plavební pouť a odevzdali lodě. Opět i tady byla příjemná mělčina a děti se vyřádily ve vodě, stříkaly po sobě vodními pistolkami a užívaly si předletního dne ostošest.
Po obědě jsme se všichni osušili, sbalili si věci z barelů do batohů a pomalu se rozjeli do svých domovů. Druhý den jsem měla děti ve škole, kde je učím angličtinu, a byly ještě duchem na vodě, v hlavě plno zážitků. Nedivím se jim, sama jsem se z příjemného víkendu dostávala do pracovního procesu ještě dlouho 🙂 Pro mne to byla v podstatě po delší době také premiéra, od té doby, co se moje děti narodily, jsem se na vodu a ke stanování již bohužel nedostala. Teď si to chci užívat opět společně s nimi, jsem moc ráda, že je venkovní pobyty a společné akce také baví. Chtěla bych tak vyjádřit veliké díky všem vedoucím a skautskému oddílu Potkani; děti ze skauta už se teď těší na další dobrodružství, která je brzy s vedoucími čekají, tentokrát na skautském táboře, jenž se uskuteční ve dnech 5. – 15. července ve Slověnicích. Budeme se těšit na jejich zpravodajství z tábora!
Více fotek zde.
20. června 2017
Ivana Hay Tetauerová – Alexíkova maminka