1. – 3. března 2019
V březnu jsme se rozhodli naši výpravu vzít více do svých rukou a přispět svou účastí něčemu dobrému. Udělat dobré skutky.
Jelo nás 6 dospělých a 11 skautů, skautek, vlčat a světlušek. V pátek jsme sami sestavili jídelníček a nakoupili k němu vše potřebné. Po večeři na nás čekalo překvapení! Později večer jsme zkusili na hvězdné mapě najít hvězdy a pojmenovat je. Před spaním jsme si ustlali v malinké místnosti klubovny, ale vešli jsme se tam skoro všichni. Vedoucí se ale už všichni nevešli, někteří spali venku, doma, na chodbě či v druhé klubovně, chudáci.
V sobotu jsme jeli do útulku, kde jsme vyvenčili 2 pejsky (osmiletého kliďase Meddyho a ročního bígla jménem Jim) a psa od Krále. Darovali jsme jim nějaké peníze, jídlo a krmení pro ně. Pejsci měli radost, že se mohli proběhnout. Bylo nám líto ostatních psů.
Odpoledne jsme vyrazili vyčistit naši matičku Zemi 
Ale ne, takovou moc nemáme, vyčistili jsme jen pár míst – ulice Rudné, Loděnice, les v okolí a zčásti i místo u Mekáče na dálnici, které sloužilo jako skladiště. Večer jsme se vrhli na psaní kroniky a starší na stezky.
Po večeři skauti a skautky probírali krizové situace a navrhovali řešení. Světlušky s vlčaty s pomocí vedoucích plnili stezky a potom připravili skoro reálné úrazové situace a pozvali skauty, aby je vyřešili! V dění byl úraz kotníku, píchnutí včely, pořezaná nebo popálená ruka a krvácení z nosu. Skauti/skautky je po dvojicích naživo ošetřili. Potom jsme si udělali zpětnou vazbu – upozorňovali si navzájem na chyby a řekli jsme si ten nejlepší postup k ošetření. Tak příště budeme lepší!
V neděli ráno nám odešel jeden vedoucí na seminář pro revizní komise a hospodáře, aby pak uměl správně hospodařit s našimi financemi. My ostatní jsme se chtěli zocelit, protože nikdo nás na brigádu nechtěl. Tak až příště bude chtít, budeme připraveni. Dali jsme si turnaj indiánského sportu lakrosu a vyzkoušeli i turnaj diskgolfu. A docela dost jsme si zaběhali a namakali si ruce.
Po obědě jsme si sbalili věci, uklidili klubovny, pak brňáci a hradečáci už museli jet na bus a domů. My ostatní jsme se rozhodli si zahrát na babu a schovku. Jednou jsme se schovali Prófovi tak dobře, že nás nenašel. Víte, kde jsme byli? Pod zemí! Ve venkovním sklepě! Zajda si pak sedla se Želvou a Ježi a vyrobili si obrázky a dopisy pro své nebo jiné neslyšící babičky a dědečky, kteří třeba nemají vnoučata a potěšilo by je to. Obrázky a dopisy doneseme do organizací pro neslyšící, kam naši senioři chodí – do ČUN. Jsme zvědaví, zda nám odpoví. Potom jsme už jen uklidili klubovnu, abychom ji vrátili do původního stavu a jeli domů.
Více fotek zde.
11. března 2019
Oříšek