Škola se pomalu zavírala, bohužel já ještě s malou energií musela balit na tábor. Řekla jsem si: “Ach, to bude zas takovej skaut..”
V další den mě očekávala nervozita a netěšila jsem se na tábor. Tak jsem tedy vyrazila na tábor do Nemojova (u Hradce Králové). Vše postavené a hotové dříve než jsem si myslela.
A teď začal krásný celotáborový čas. Připravovali jsme dětem programy, hry a samozřejmě volný čas. Já, rover či Mrtvola, jsem vedoucím pomáhala vše připravit a hlídat děti.
Takže… Jako tohle je úplně jiná představa než jsem si myslela před táborem. Samá pohoda, někdy vyčerpávající dny i noci, ale cítila jsem se lépe než v minulém oddíle. Asi tu napíšu pár vět o mých zkušeností.
Když se podívám na oddíl slyšících, tak to nechci vidět ani slyšet o nich. Byla to dost silná skupina s přísnými podmínkami a pro mě vyskytlo několik nevýhod. Např. vstávání na zvon, skupinové hry mimo tábor a hlavně noční hlídky, které jsou fakt zbytečné.
A poté se podívám na oddíl, ve kterém momentálně jsem. Tam je úplný opak, nejlepší parta, skvělá komunikace, větší respekt ostatních a mám určitě hezké vzpomínky s nimi.
Teď to celkově shrnu pro Vás: Nejde o to, že se Vám nelíbí to téma či slovo “skaut”, jen se cítíte v oddíle hůř. Zkuste si zamyslet, jak byste mohli změnit sebe a najít správné místo.
Já jako členka skautského oddílu Potkani se cítím úplně dobře a jsem ráda, že aspoň něco takového existuje a funguje.
Všude dobře, u Potkanů nejlíp!