Okolo čtvrté hodiny jsme se sešli jako obvykle u Burger Kingu v Praze. Cesta rychle utekla a málem jsme do skautu přivzali jednu mladou slyšící slečnu, která cestovala ve stejném kupéčku se světluškami a Právě. Bohužel jsme si nevyměnili kontakty. V Zábřehu jsme už jednou byli, tak Šimon s Prófou šli napřed. Objevili srdce, ke kterému se začali modlit a brzy je následovala polovina skautů. Ať žije láska! Večer jsme si ještě zahráli seznamovací a hopsací hry.
V sobotu nás čekalo milion a dvanáct kilometrů z Hoštejna do Zábřeha. Vedoucí a Mrtvoly měli na starosti hlídání zastávek, papu a spokojenost všech, Lamy pak hry během výletu a jídlo v batůžkách. Svítilo sluníčko a my vylezli v Hoštejně na hrad. Přesněji na to, co z hradu zbylo. Po slezení z hradu cesta uhnula do nádherného lesa a tam jsme si zahráli hru. Pár Lamiček poté našlo zkratku. Ukázalo se, že zkratka je mnohem náročnější než lesní cesta. Po obědě jsme se rozdělili na pohodovou skupinu (8km do cíle) a horské kamzíky (11km do cíle). Pohodová skupina potkala parní vláček, hrála hry a loudala se. Kamzíci kus cesty běželi, dělali selfíčka na boží vyhlídce a váleli se v listí. Odpoledne jsme se sešli v klubovně, kde už nás čekaly Elfovy špagety. Elf nás nepřivítal, protože tvrdě spal. Večer jsme zjistili, co jsou to odborky a někteří si i jednu vybrali. Před setměním chtěli všichni hrát šátkovanou, tak jsme si zahráli šátkovanou a zbavili se energie a tuků. Nakonec jsme hráli stolní hru „Člověk a vlk“ až do večerky.
V neděli nás čekal úklid všelijakého čurbesu, vysávání a obecné drhnutí všeho, co se drhnout dalo. Některým se moc nelíbilo, že mají uklízet – na to ovšem měli myslet, když ten čurbes včera způsobili. Vše bylo poměrně rychle uklizeno a mohli jsme předat klubovnu a vydat se domů, za rodiči a za teplou vanou. Tak zase někdy příště!