Výprava roverů a rangers bez roverů a rangers.
Sešlo se nás 8 a ztrávili jsme 6 krásných dní v Bílých Karpatech. Pomáhali jsme našemu kamarádovi Hynkovi s hospodářstvím a za neustálého lovu čupsíků poznávali zase další krásy naší Země.
Den první
Niva a Opi cestovali opětovně stopem, Praha – Starý Hrozenkov asi 300km. Vyrazili jsme ráno v 9:00 a na místě byli v 16:00. Cesta super, opětovně jsme poznali spoustu zajímavých a hodných lidí. Byli jsme rádi, že zase vidíme Hynka, i na něm bylo poznat, že nás rád vidí. Večer přijel vlakem i Jiroš, který potřeboval být ráno ve škole. Bylo to jako příjezd do jiného světa.
Den druhý
Přišel pracovní den. Hynek je na vše sám a tak se snažíme přiložit ruku k dílu. Poznali jsme taky jeho kamaráda Leoše, který byl znalý ve stavařině a tak nám přišel dělat mistra. Bylo za potřebí trochu spravit střechu. Nejdřív jsme ji podepřeli, ale pak se rozhodlo, že vyměníme celý jeden trám. A hned to začalo – strom padl, podle potřeby zkrácen, opracován do potřebných rozměrů a už se „hulákal“ na své místo. Taky jsme přibíjeli pruty na stěnu, které budou v budoucnu držet hliněnou omítku. Vše podle původní receptury. Opi běhala kolem, vše zachycovala a uvařila perfektní oběd. V podvečer jsme se zastavili u Leoše doma. Vyblbli jsme se s dětmi a dostali čerstvé kravské mléko a domácí sýr – opravdu mňamka. Večer dojela Hanka a Lukáš, sedělo se u ohně a užívala se pohodička než zítra vyrazíme na cestu.
Den třetí
Tak a hurá na cesty. Připojil se už i Coolwasser, který nestihl dojet v čas a tak nocoval sám pod širým nebem. Aby se neřeklo, ještě jsme tahali menší kládu z potoka, ale pak hned batohy na záda a hurá do světa. Začala hra o čupsíky. Herní atmosféra sice dostala jen Jiroše, Coolwassera a Nivu, ale i tak to byla sranda. Skákalo se přes potok a běhalo do kopce, ochutnávky jídla byli taktéž na místě. Cesta ubíhala velice rychle a příjemně, i když první kroky bolely nejvíce (teda aspoň mě). Došli jsme na parádní louku ve Vlárském průsmyku. Večer sprcha a výřivka. Prvních 20km máme za sebou.
Den čtvrtý
Hned z rána se k nám připojila Sova a Kysela – jsme komplet. Opustili jsme náš luxusní hotel a vydali se nejprve po silnici na slovenskou stranu a poté stále do kopce na Vršatské bradlá. Po cestě jsme potkali vodopády, kde Coolwasser učil plavat svůj fotoaparát. Bohužel ale zapomněl rukávky doma a tak celá akce skončila neúspěchem (doma jsme se dozvěděli, že ještě větším, než se z počátku myslelo). Dorazili jsme na Biely vrch odkud byl krásný výhled na naši matičku Zemi. Chvíle odpočinku a poté posledních pár kroků k našemu tábořišti. Utábořili jsme se lehce nakloněni k lepšímu pohodlí. Jiroš s Coolwasserem se útabořili na kopci, aby si vychutnali druhý den východ slunce.
Den pátý
Nejkrásnější kus cesty je před námi – Vršatské bradlá. Skaliska se tyčila vysoko nad námi a tak nám to nedalo a šli jsme tu krásu prozkoumat z blízka. Cesta do kopce byla náročna, místy i lehce nebezpečná, ale stálo to za to. Odnesli jsme si spoustu krásných zážitků a mnoho vybojovaných čupsíků. Vydali jsme se pak po červené turistické značce zpět do ČR, směrem na Horní Lideč, odkud nám druhý den jel vlak. Ubytovali jsme se na zahrádce místních domorodců, kteří zde slavili Velikonoce. I my jsme byli pozváni do jeji teplého domova, poněvadž venku lehce sprchlo. Spát jsme šli hladoví a lehce promáčení. O to víc se ale člověk těší do teplého a suchého spacáčku 🙂
Den šestý
A je tu poslední den. Do Horní Lidče co by kamenem dohodil a tak jsme stihli mnohem dřívější vlak, než jsme původně mysleli. Vlak jel 4,5hod. a tak jsme se ve vlaku seznámili s příjemný spolucestujícími a celou dobu hráli spoustu zajímavých a velmi zábavných her. Prohrál jsem sázku a tak jsem musel jít ve vlaku vyžebrat jedno velikonoční vajíčko. Bylo moc moc dobré. Domů jsme dorazili šťastně, všichni spokojeni a pořádně unaveni. Myslím, že můžu mluvit za všechny, moc se těšíme na další společnou akci.
Kdo z vás by chtěl omrknout naše fotečky z cest, máme tu dvě fotogalerie a sice Niva & Opi a Hanka & Coolwasser.
Niva
2.5.2011