Kdo posbíral zlaté tickety?.
Rozplývavá…sladká tak akorát…jemná, jak samet…hladící po jazyku. Ano, přesně tak, uhodli jste – právě tak chutná čokoláda Wiliho Wonky. A právě na naší výpravě se hrstka vyvolených mohla ponořit do tajů její výroby. Po absolvování naší jednodenní výpravy se z nich stali totiž naši spoluvlastníci !
Vše začalo na nádraží, kde jsme přes jisté zanedbatelné potíže koupili lístky. K našemu štěstí dokonce do správné stanice. Po bezvadné jízdě ve vlaku jsme se dostali na místo určení. Tam byli naši milí uchazeči o místo v naší továrně seznámeni s programem kurzu.
Jako první z náročných úkolů obdrželi seznam ingrediencí, které mají v přírodě najít. No přeci byste vy – drazí zákazníci, nechtěli mít v čokoládě na místo cukru sůl! Pokračovali jsme tedy směle dál, po kamenitých cestách, nebezpečných silnicích a kluzkých kořenech, tam dál za čokoládou. Dalším náročným úkolem bylo poznávání ingrediencí pomocí hmatu. Co vy víte, může se stát nějaká nehoda…oslepnou a co si my pak počneme?
Po trochu náročnějším výstupu jsme ověřili schopnosti uchazečů v oblasti paměti a šifrování. K naší radosti to zvládli znamenitě. V lesích se rozrůstal oblak šedé, neprostupné mlhy, ale ač je to neuvěřitelné, nikoho jsme neztratili. A abychom podpořili zdravou soutěživost a také týmovou spolupráci našich uchazečů, zadali jsme jim náročný úkol. Jeho pravidla zde nebudu uvádět, protože tento úkol patří již mnoho let k našemu programu pro ověřování schopností. A tak, jak sami musíte uznat, že by nebylo moudré jej uvádět. Postačí jen říct, že to souvisí s Kofolou, Coca-Colou a míčem.
K naší smůle nás však tlačil čas a tak jsme museli trochu přidat. Štěstí ale stálo při nás a tak jsme si mohli dát za odměnu jogurt.
Po svačince jsme dorazili na nádraží, kde jsme slavnostně vyhlásili výsledky výběru. Doufáme, že jsme ho provedli dobře a že naše čokoláda chutná stále stejně dobře.
Paki a Eva – spoluvlastníci a ředitelé výběrové komise
4.12.2013